Nejprve jsme chtěli jenom pěstovat rostliny. Jenomže jsme nemohli sehnat vejce. Abyste rozumněli - je nám líto slepic v klecích a tak vejce z velkochovu nekupujeme a biovejce nejsou vždy a všude dostupná. Tak nás napadlo pořídit si pár slepiček. Nejprve české zlaté kropenky, pak maransky měděněkrké a nakonec australky velké. A mezitím nám ještě pár kuřiček odchoval děda z Moravy. Vyrostlo nám tu pěkné hejno a k podzimu bylo vajec dost. Tak jsme začali zásobovat naše přátele.

A jak to bylo s ovcema? Nestíhali jsme kosit. Tak jsme si z farmy od kamarádů půjčili pár ovcí a nakonec od nich tři koupili. A nebylo to jen kvůli trávě. Vlna je přece úžasný materiál ;-)

A pak přišli slimáci a snědli téměř veškeré sazenice zeleniny a květin, ač jsem každý večer pilně chodila s kyblíčkem na vzdálené louky (chemické preparáty tu nepoužíváme a vůbec se mi nechtělo ty hladové tvory jakkoli zabíjet). Tak jsme pořídili indické běžce. Pro ně je zcela přirozené slimáky požírat, dokonce jsou jejich nejoblíbenější pochoutkou.

No, a k tradičnímu venkovskému dvorečku patří i perličky. Navíc pěkně halekají a hlídají, kde se co šustne. A perličí vejce jsou sice malá, ale dobrá a dlouho vydrží.

A včelky? To byl Tondův sen. Už je splněný. Včelky bydlí u sadu, aby to měli blízko k mladým stromkům. A díky nim máme kromě medu i voňavý včelí vosk na svíčky a mastičky a propolisovou tinkturu na nějakou tu občasnou odřeninku nebo zánět.

Takže se nám to tu všelikou domácí havětí pěkně zabydlelo a začalo spokojeně a přirozeně množit. A vznikla otázka - co se všemi těmi zvířecími chlapečky, kteří se z roztomilých kuřátek a jehňátek promění v páření chtivé samce a začnou se prát o nevěsty. Naše rodina je částečně vegetariánská a masorádům jsme objednávali v Bioparku. Abyste rozumněli - maso z velkochovu nekupujeme už ani psovi, protože se nechceme podílet na tom, jak se v konvenčních chovech se zvířaty zachází. Tak jsme dumali, co s těmi nezvedenými samci - nechtěli jsme je jen tak prodat neznámo, kam... Až si Tonda vzpomněl, že je šohaj z Moravy a umí porazit i kance. A tak, když přijde čas, nějakého toho samečka popadne a než on stačí mrknout, jeho spokojený a šťastný život je ukončen. Poděkujeme tvorovi a s vděčností uspokojíme naše potřeby. Samečků je více než dost, tak uspokojujeme i přátele.

Zvířata v hospodářství mají ještě jednu výhodu: máme vlastní hnůj. Ovčí a drůbeží. Koňský vozíme od přátel. Zatím. Pššššt...